Pražský rabinát Gutmanna Klemperera, který ve čtyřech pokračováních otiskl Paschelesův pražský Illustrierter israelitischer Volkskalender v letech 1881–1884, poskytuje nejen zajímavý příklad odborné práce z období počátků české (německy psané) židovské historiografie, ale je také svědectvím o svém autorovi: pozoruhodné židovské osobnosti z přelomu osvícenství a moderní doby, rabínovi, který díky svému důkladnému vzdělání a moudrosti dokázal vždy nalézt schůdnou cestu mezi tradicí a reformou. Jak je zřejmé z práce o pražských rabínech, dovedl Klemperer podat minulost velmi autentickým způsobem a mistrovsky zachytit atmosféru a poměry, které v tehdejším židovském světě panovaly. Informace shromažďoval ze studia pramenů a původních spisů a z nejrůznějšího písemného materiálu, včetně děl čistě halachického obsahu, která často již neexistují. Odvolává se i na místní tradice a ústní zprávy o historických událostech, které dnes rovněž upadly do zapomenutí, aniž se přitom vzdává vlastního kritického hodnocení. Díky tomu se jeho vlastní práce samy stávají historickým pramenem, jejž budoucí historik musí brát v úvahu.
Velmi zajímavá a čtivě napsaná historie pražského rabinátu a představení jeho vůdčích osobností v průběhu dějin. Odhaluje nám tajemný, do sebe uzavřený svět židovské náboženské obce a jeho význačné postavy, ale i myšlenkové proudy a cizí vlivy, které ovlivňovaly v jednotlivých staletích vývoj židovské teologie i mystiky. Ukazuje však také názorové střety a spory mezi jednotlivými učenci a nesváry mezi jejich přívrženci a odpůrci, které měly přímý i nepřímý dopad na to, kdo se stával vrchním představitelem pražské židovské komunity.
